husineckub Na začátku tohoto roku jsme se dohodli s klukama – Fanda a Stanyny (Dva strojaři a svářeč), že pojedeme v červnu na kubbový turnaj do Lince. Zbýval nám měsíc do odjezdu, když k nám dorazila nepříjemná zpráva, že turnaj se uskuteční až v září. Co teď? Rychlý pohled do evropského kubbového kalendáře a hle, ve stejném termínu byl plánovaný turnaj v Holandsku – kousek za Rotterdamem, konkrétně ve Vlaardingenu. Okamžitě bylo rozhodnuto – jedeme! Na eurovíkend se k nám přidala Kněžna, Janka a „pan“ Rukavička. Fanda koupil letenky, zajistil hotel v blízkosti konání turnaje a hurá za dobrodružstvím!
Jelikož jsme odlétali v pátek ráno, tak posádka z východních Čech přijela ve čtvrtek k večeru k nám na Prosek. Vypravili jsme se k Pejšům na večeři se slovy „nebudeme to přehánět s alkoholem, brzy ráno vstáváme, jsme přece rozumní a zodpovědní“ (už ani nevím, jaké další výrazy padaly z našich úst). Výsledek? Odchod domů po půlnoci, plechovka v kuchyni a za čtyři hoďky budíček. Let do Amsterdamu byl klidný a následný vlakový přesun do Rotterdamu proběhl také v pohodě. Zbytek dne si každý užil, jak uznal za vhodné a večer jsme se sešli na zahrádce hotelové restaurace.
Sobotní ráno nás uvítalo sluníčkem, ale občas trochu fouklo. Po slabé půlhodinové procházce jsme přišli na softbalové hřiště, které se proměnilo na kubbové. Travička krásné posekaná, sady parádní, ale pravidla nás trochu zaskočila. Základních 7 kol se hrálo na jeden zápas a 25 minut, v případě nedohrání se počítaly shozené kubby jako za starých českých kubbových časů. Střídat v nahazování nebylo povinné, což v našem případě znamenalo, že se této role ujal Stanyny. Zápasy jsme vyhrávali rychle a díky tomu jsme měli docela slušný pitný režim.
Do 16-ti členného pavouka jsme šli po jedné prohře s belgickým týmem z druhého místa – ještě je nutné dodat, že samotného turnaje se celkem zúčastnilo 32 týmů. V semifinále se proti nám postavil druhý tým z Belgie a po obratu jsme slavili výhru 2:1. Finále se hrálo před „vyprodaným“ hledištěm a našim soupeřem byl náš jediný přemožitel ze základních kol. Prohra 1:2 trošku mrzí, ale nutno podotknout, že soupeř byl těžký a kvalitní. V zápase jsme zkoušeli všechno možné, ale překlopit skóre v náš prospěch se nám nepodařilo. Například Fanda v jedné fázi hry házel třemi kolíky, což soupeř rychle prokoukl a upozornil nás na tuto chybu. Samozřejmě to bylo v zápalu boje nechtěné a náhradní hod jsme odmítli. Za toto gesto se nám dostalo velkého potlesku a uznání soupeře.
Vyhlašování výsledků proběhlo stejně chaoticky jako následná grilovačka. V jídelníčku během dne byly hranolky s kečupem a spečený toast s kouskem sýra. Jestli to byl vážně sýr se pouze domníváme, protože pečivo nešlo „rozlepit“. Jako zkušení pivaři jsme zasedli vedle pojízdné pípy s místním pivem značky Vulkaan. Mok to nebyl špatný, ale náležitě silný. V sedm hodin přestala hrát kapela, začal se balit gril a první hráči se odebrali k domovům. Přišlo nám divný, že tak brzo odcházejí, protože zkušenost z českých turnajů je trošku jiná. No nic, jinej kraj, jinej mrav. Než jsme stihli situaci takto okomentovat, pořadatelé turnaje odrazili sud a začali likvidovat pípu. Každá akce má svojí reakci – v tomto případě měla reakce jméno Kněžna. Ač není moc jazykově vybavena, vyrazila konat. Hned jsem si vzpomněl na náš výlet do Říma, kde jsme naše romantické procházky zakončovali ve stejné restauraci. Na dotaz číšníka, zda přijdeme i další den, mu Kněžna po chvilce přemítání odpověděla „bohužel ne, protože tomorrow fly zu hause, dasvidáňja“. Tentokrát ale překvapila a donutila obsluhu znovu narazit sud. Doslova nám naprskali poslední rundu a netrpěliví pořadatelé nám pohledem dávali jasně najevo, aby jsme dopili a už taky odešli. Dooslavili jsme 2. místo na hotelu a hodně po půlnoci jsme uléhali do postelí.
V neděli dopoledne před odjezdem jsme zjistili, že máme problém s naší vyhranou trofejí (asi půlmetrový seřízlý smrkový poleno). Pustí nás vůbec s tímhle špalkem do letadla? Ale stalo se něco neskutečného, že by existoval nějaký „kubbový bůžek“? Na hotelovém parkovišti zastavili škodovka s pražskou espézetkou, ve které seděli dva kluci. Okamžitě jsem vyrazil zajistit převoz do Čech. Moc jsem je nepustil ke slovu a po chvilce začali krčit rameny a souhlasili, že zbytek dovolené budou v kufru vozit naší cenu. Problém byl vyřešen, kluci jsou z Prahy 8 a je teda šance, že česká kubbová veřejnost snad naší výhru někdy uvidí. Odpoledne se domů vracíme já, Kněžna a Stanyny – ostatní zůstávají do středy.
Co stojí za zmínku při zpáteční cestě je souboj automatu na jízdenky se dvěma strojaři. Chvilku to vypadalo na naší jasnou výhru, protože cena byla neskutečně levná. Přisuzovali jsme to naší inteligenci, než nám „soupeř“ vytiskl jízdenku. Z cesty do Amsterdamu byla cesta do Rotterdamu. Vše nakonec dobře dopadlo, sice to stálo trochu peněz a času navíc, ale do Prahy jsme se dostali v pořádku. Rotterdam není Amsterdam!
